autor: Eduard Pražák
rubrika: doping


Je stanozolol bezpečnější než jiné steroidy?

Je stanozolol bezpečnější než jiné steroidy?
Stanozolol je generický název pro syntetický androgenně anabolický steroid, který je produkován a distribuován v orální i injekční formě pod různými obchodními názvy. Na americký trh byl uveden v roce 1962[i]. Nutno zdůraznit, že stanozolol není prekurzorem dihydrotestosteronu, tak jak chybně uvádí ve své anabolické příručce Grunding[ii]. V těle tudíž nebude metabolizován na tento přirozený androgen, ale bude vytvářet své vlastní metabolity, zjistitelné při antidopingových testech. Jak si můžete domyslet, již jen jediná nesprávná věta v populární příručce může způsobit pozitivní dopingové testy v případě, že čtenář se bude na tuto nesprávnou informaci spoléhat. Seznam chyb v citované knize a jejich opravy, které se v této oblíbené publikaci vyskytly, byl zveřejněn na Internetu, kde si je zájemci mohou vyhledat a okopírovat.

Naopak, molekula stanozololu je od přirozeného androgenu dihydrotestosteronu (dále DHT) odvozena. Tato substance má tudíž při porovnání s jinými hotovými naturálními androgeny k DHT nejblíže.

Je třeba kategoricky zdůraznit, že obě aplikační formy tohoto steroidu, tedy orální i injekční, mají provedenou alkylaci na 17 uhlíku molekuly v pozici alfa. Injekční forma není esterifikována na 17 uhlíku a produkt se proto nachází dispenzovaný ve vodě a ne rozpuštěný v oleji. Z toho plyne, že neexistují dvě rozdílné molekuly stanozololu, jedna pro orální a druhá pro injekční aplikaci. Na rozdíl od esteru, který po aplikaci postupně deesterifikuje, nedochází v tomto případě v těle k dealkylaci, tedy odstranění metylové skupiny ze 17. pozice molekuly. Toxicita obou produktů by v podstatě měla být, alespoň teoreticky, stejná.

Injekční aplikace se ovšem vyhne prvnímu průchodu jater, a tím i částečné degradaci. Rovněž biologický poločas stanozololu by měl být, v důsledku pomalejšího uvolňování látky z injekčního depota , u injekční formy delší. Nemám ovšem k dispozici žádnou farmakokinetickou studii, a tak mé úvahy berte jako hypotézu.

Injekční stanozolol se obyčejně nachází, zpravidla sedimentovaný, v ampuli s vodným roztokem. "Před použitím zatřepat", bude znít první doporučení výrobce, aby došlo k rozpuštění usazeniny.

Obchodní názvy minulých a současných produktů stanozololu

Orální produkty:

Stromba*   5mg/tab. Winthrop CH,DK, NL, G,
Stromba 5mg/tab. Winthrop B
Winstrol*    2mg/tab.  Winthrop GR, PT,
Winstrol    2mg/tab.   Winthrop Pharm. USA, Upjoh USA, Zambon ES, I.

Injekční produkty:

Winstrol Depot  50mg/ml Zambon ES,I
Winstrol*     50mg/ml    Winthrop GR,
Strombaject*    50mg/ml  Winthrop G, B,
Stromba      50mg/ml  Sterling Research GB,

Veterinární injekční produkty:

Winstrol V 50mg/ml  Winthrop USA,
Winstrol V  50mg/ml Upjohn USA,

Legenda: * = již se nevyrábí,

Příčiny oblíbenosti stanozololu

Nikdy se mi nepodařilo přijít na důvody, proč je stanozolol tak oblíbený, zejména v atletice. Sportovci, kteří jej vyzkoušeli, bezesporu vědí, na rozdíl ode mne, proč tak činí. O tom nepochybuji. Na druhé straně to může mít více emoční než racionální základ. Mohl k tomu přispěl například pozitivní nález u kanadského sprintera Bena Johnsona na OH v Soulu v roce 1988. Tento pozitivní nález zaznamenal opravdu ohromující publicitu. Atleti si zřejmě řekli, když to pomáhalo Benovi, pomůže to i mi. Nebo svou úlohu sehrávají, stále živené, pohádky o terapeutických a anabolických indexech?

Americký sportovní lékař, publicista a podnikatel Michael Colgan vysvětluje dopingový krach Bena na OH svým osobitým způsobem. "Ben Johnson byl v Soulu chycen protože mu radila tlupa pitomců. Celý kanadský tým byl pak obsluhován Dr. Georgem Astaphanem. Lékařem, který se zahalil mystérií a chytře využíval tu trochu znalostí, kterou získal ze špatně dokumentované brožůrky, The Practical Use of Anabolic Steroids With Athletes, kterou napsal jiný steroidový lékař  Robert Kerr, pro vybudování výnosné praxe jako steroidový maestro. Sportovcům podával svou speciální drahou směs Estragol™, která se nakonec ukázala jako pouhý čistý Winstrol V - tedy veterinární steroid pořizovaný za pár peny"[iii]. Tolik tedy Michael Colgan o aféře, která otřásla sportovním světem. Zdůrazňuji, že hovoříme o událostech na olympijské úrovni, nikoliv okresním přeboru. Jestliže se tohle děje na olympijské úrovni, jak to asi vypadá na běžném černém trhu? Raději nedomýšlet.

Mohu pouze znovu zdůraznit: "očekávejte vědecky podložené informace a nevěřte osvíceneckým šamanům". Píše se rok 2000 a kmenoví kouzelníci již vymřeli. Bohužel i ve vědecké literatuře se setkáte s omyly, které po desetiletí ovlivňují názory na různé záležitosti. Po bitvě je ovšem každý generál, že ano? Nicméně se některá, dnes již prokázaná, pochybení pokusím objasnit.

Terapeutický index - banální omyl vědy

Stanozolol vykazoval v kvantitativních pokusech na krysách velmi vysoký poměr anabolických k androgenním vlastnostem[iv]. To jest růstový poměr m. levator ani (svěrač řitní-představitel myotrofního účinku, a tedy anabolismu) k růstu prostaty (představitel androgenního účinku) byl až 100násobně větší než testosteronu. Nic lepšího by si kulturista nemohl přát pokud by se to dalo aplikovat na kosterní svaly člověka.

Bohužel, to co platí pro krysy, nelze vždy beze zbytku přenášet na člověka. Navíc, volba m. levator ani coby substituent skeletálního svalu, byla nevhodná. Samotný Kochakian, považovaný mnohými za otce steroidního výzkumu, později přiznal, že volba "m. levator ani", coby reprezentanta anabolických vlastností steroidů, byla špatná trefa[v]. Tomu odpovídají i reálné anabolické výzkumy.

Došlo k tomu zhruba takto: Již v roce 1953 Hershberger zjistil, že 19-nortestosteron (nandrolon) stimuloval větší reakce v m. levator ani než v přidatných sexuálních orgánech kastrovaných krys[vi]. Autoři předpokládali, že změny ve váze tohoto svalu jsou představitelem skeletálních svalů a označili jeho reakce za anabolické[vii]. Toto tvrzení či předpoklad nebyl nikdy dokázán. Nicméně všichni započali s těmito výsledky kalkulovat. Džin z láhve byl takto vypuštěn a čeká se na to, kdo tomu učiní přítrž.

O androgenních a anabolických indexech toho bylo mezitím napsáno mnoho, především ve vědecké literatuře renomovanými světově uznávanými odborníky na steroidy. Znovu se ukazuje, že žádný strom neroste až do nebe. Přitom se jedná o triviální záležitost. Každý průměrný kulturista, který absolvoval nějaký steroidní cyklus, si mohl sám na sobě ověřit, že tyto renomované supermozky se pletou a terapeutické indexy jsou pro člověka, z anabolického hlediska, zavádějícím ukazatelem.

Jestliže ovšem tuto argumentaci používají někteří vědci i v 90. letech, pak je to na pováženou. "Anabolický steroid stanozolol je obzvláště prospěšný, protože má největší anabolicko/androgenní poměry", konstatují jistí vědci v roce 1995[viii]. Nejenom tedy kulturistická literatura...

Vazební afinita stanozololu

Většina literatury, a to i od renomovaných autorů, bude popisovat účinek syntetických anabolických steroidů cestou přes androgenní receptory, a to přesto, že již v roce 1982 byl publikován výzkum o neschopnosti většiny těchto substancí se alespoň navázat na bílkovinu androgenního receptoru, o aktivaci receptoru nemluvě. Tato ignorance výzkumu mne fascinuje a znepokojuje. Jak mám dále této literatuře věřit? Odpověď je jednoduchá: "nevěřím".

Z definované charakteristiky syntetických anabolických steroidů se do jisté míry vymyká právě stanozolol. Relativní vazební afinita (dále RBA) stanozololu pro androgenní receptory činila v jednom experimentu s cytosolem ze skeletálního svalu krys plných 8% ve srovnání s referenčním steroidem mytyltrienolonem[ix]. Hodnota se někomu bude zdát nízká než zjistí, že RBA testosteronu činila ve stejné studii 15%. Jinými slovy, stanozolol měl zhruba poloviční RBA v porovnání s testosteronem. To již zní lépe, že ano. V jiné studii činila RBA stanozololu 3% pro králičí sval a 2% pro krysí sval[x].

Stanozolol se ovšem v buňce váže i na jiné bílkoviny než je androgenní receptor a tím ovlivňuje zcela odlišné signalizační cesty o nichž se nám ani nezdálo. Uvedu například vazbu stanozololu na progesteronový receptor[xi]. Tuto vlastnost využívá Američan Roberts k potlačování negativních účinků jiného známého anabolika. V současné době to ale nejsem schopen potvrdit ani vyvrátit.

Anabolické účinky stanozololu a jeho mechanismy

Poznání mechanismu účinku konkrétního anabolického steroidu má rozhodující význam nejenom v kulturistice. Z tohoto hlediska je na tom stanozolol o něco lépe než jiné steroidy. Výzkum stanozololu totiž pokračoval i v 90. letech, někdy přinášejíce převratné objevy, jak pro sportovce, tak zejména medicínu. Osobně se vždy nejprve zajímám zdali zkoumaný steroid zvyšuje syntézu svalového či jiného proteinu nebo má antikatabolický účinek. To jsou, podle mého názoru, dva základní hodnotící parametry, z kterých je nutno vycházet při konstrukci …Dalším kritériem bude, zdali steroid ovlivňuje stimulaci satelitních buněk, stimuluje růstový hormon nebo IGF-1 atd. Ti sofistikovanější budou kombinovat různé mechanismy účinků pro dosažení maximální odezvy. Postupným nasazováním substancí pak dosáhnu maximální svalové hypertrofie - tedy alespoň v mém analytickém centru došlo k takovému vyhodnocení, což by samozřejmě vyžadovalo praktické ověření.

Naopak, ignoranti budou do sebe ládovat gramová denní množství anabolik. Jsou to bezpochyby kaskadéři, i když cítím, že zkázu vykoná i relativně, z anabolického hlediska zanedbatelné, množství steroidů tím, že obsadí veškerá dostupná vazební místa, tedy i ta, která vedou k negativním účinkům. K tomu bude postačovat několik mg látky. Už jsem jednou někde citoval Friedla. "Sportovec by byl hloupý, kdyby předpokládal, že existuje bezpečný způsob podávání steroidů".

Pokud existuje, tak jen teoreticky. Museli bychom odblokovat všechna škodlivá vazební místa v těle a ponechat pouze ta svalově anabolická. To je ovšem nerealistické v situaci, kdy je ani většinou neznáme. I pak by musely být k dispozici neškodné antilátky. Je to ovšem pouhá futurologie. Druhou možností pak je změnit molekulu steroidu tak, aby vázal a aktivoval pouze žádoucí signální cesty. Jak můžete sami posoudit, tato doba tak hned nenastane, alespoň ne v dohledné budoucnosti.

Chamtiví zoufalci jsou pak ti, kteří proklamují, s využitím gerontologických inzerátů, v různých pochybných mediích nesteroidní alternativa k anabolickým steroidům. Pro ilustrací domnělé účinnosti těchto nutrientů slouží časopisům anabolická těla tzv. sportovců. Skutečnost je diametrálně odlišná. Prezentované svaly nejsou a nemohou být výsledkem sportovní činnosti, tím méně reklamovaných suplementů. Proklamovaná sportovní aktivita má pouze zamaskovat nepoctivé pozadí tohoto "podnikání", které má do sportovního "fair play" značně daleko.

Kulturistika se evidentně vysmívá celosvětovému úsilí o odstranění dopingu ze sportu. Zřejmě to nikomu nevadí. Nebo odpovědné orgány a masmédia skutečně věří, že monstrózní svalový rozvoj, kterým vrcholoví kulturisti disponují, se dá dosáhnout bez dopingu? Možná jedinými věřiteli budou bratři Weiderové? Za své názory se jinak nestyďte.

Situace je zcela evidentní v případě tzv. nutričních alternativ. Ono totiž ani nelze zaměňovat jeden tzv. anabolický steroid za jiný, natož ho alterovat nějakou přírodní substancí, u které to nikdo nikdy nezkoušel a zřejmě, z finančních důvodů, vědecky zkoušet nebude. Stručně řečeno, testosteron nemůžete nahradit stanozololem a obráceně. Nebo by někdo chtěl substituovat třeba trenbolon? Co takhle malinovou marmeládou? Hloupost či drzost  autorů těchto inzerátů mne pobuřuje. Copak je v této zemi všechno dovoleno?

První studie, která objasnila, alespoň částečně, mechanismus anabolického účinku stanozololu pochází z roku 1987. Samičí krysy reagovaly na 1 mg/den stanozololu tělesným a svalovým růstem a akcelerací syntézy svalového proteinu[xii]. Anabolický účinek na syntézu svalového proteinu byl v důsledku zvýšení v koncentracích RNA, nikoliv v nárůstu syntézy na jednotku RNA. Tuto informaci lze interpretovat jako důsledek zvýšené exprese genů po stimulaci stanozololem. Naproti tomu, výzkum neprokázal žádný antikatabolický účinek zkoumané látky u samčích krys deprivovaných o jídlo po dobu 24 hodin. Z toho mi vyplývá, že stanozolol, v rozporu s kulturistickou praxí, není vhodným anabolikem v předsoutěžním období, které zpravidla probíhá za energetického deficitu, navozující katabolické prostředí. Praktici se mnou ovšem možná nebudou souhlasit či ano? Stanozolol ovšem nearomatizuje na estrogenně aktivní sloučeniny, a tak z tohoto pohledu se někomu bude zdát prospěšný i v tomto období.

Novější studie od Falanga z roku 1998 přináší skutečně revoluční poznatky, které potvrzují mou hypotézu, že o mechanismech účinků této třídy léčiv víme velký kulový[xiii]. Zde výzkumníci zkoumali účinky stanozololu na syntézu kolagenu (bílkovina pojiva) v kultuře kožních fibroblastů dospělých lidí. Syntéza kolagenu se skutečně po stanozololu zvýšila, nikoliv však po testosteronu. Současně došlo k nárůstu mRNA a samotného peptidu transformujícího růstového faktoru-β1 (dále TGFβ1). Teď to nejzajímavější: Eliminace TGFβ1 antilátkami odblokovala stimulační účinek stanozololu na syntézu kolagenu. Tyto objevy ukazují na nový mechanismus účinků anabolických steroidů, konkrétně stanozololu. Na Nobelovou cenu to nebylo, ale mladí vědci obdrželi  cenu "Americké dermatologické akademie" za rok 1998[xiv].

Studie od Tinguse ukázala, že při absenci jiných faktorů, jako intenzivního cvičení nebo jiných degenerativních změn na svalových vláknech, trvalá infúze stanozololu po dobu 6ti týdnů neprodukovala žádný významný účinek na růst, kontraktilní sílu nebo vytrvalost skeletálních svalů zadní končetiny myších samců.[xv] Rovněž Bates[xvi] zjistil, že denní injekce stanozololu v dávkách až 10 mg/kg/den po 20 dnů neprodukovaly žádné změny v celkové tělesné hmotě, svalovém růstu nebo metabolismu proteinů u neaktivních krysích samců.

Medicínské účinky a využití stanozololu

Nejenom anabolismem živ je člověk, a tak se náznakem podívejme, co nám stanozolol připravuje i v jiných metabolických situacích. Nejvážnější účinek stanozololu z medicínského hlediska souvisí s hemostázou, tedy krevní koagulací, antikoagulací, fibrolýzou atd. Abúzus syntetických anabolických steroidů je zpravidla spojován s negativním působením na krevní koagulaci, často vedoucí až k tromboembolismu[xvii]. U stanozololu tomu tak nemusí být. Podrobný popis medicínských účinků stanozololu ovšem přesahuje prostorový rozsah tohoto článku, takže více najdete v připravované knize.

Stanozolol dále ovlivňuje CNS přes GABA receptory[xviii] a periferní benzodiazepinové receptory v mozku[xix]. Na závěr zmíním rozsáhlé využití stanozololu v dermatologii[xx].

Praktické hodnocení stanozololu kulturisty

A co praktické poznatky? Fred Hosn sestavil, na základě konkrétních e-mailových připomínek uživatelů steroidů tabulku, hodnotící účinnost jednotlivých anabolik na konkrétní parametry a zveřejnil ji, kde jinde než na Internetu. Stanozolol dopadl v rámci stupnice od 1 do 5ti hvězdiček (od nejnižší do nejvyšší hodnoty) následovně: Závěry se týkají orálního preparátu, i když výsledky hodnocení injekcí jsou podobné.

Nárůst hmoty Síla Vedlejší
* ** ***

Jak vidíte, hodnocení je značně nepříznivé prakticky pro všechny tři hodnocené parametry. Nárůst hmoty minimální, síly o trochu více, a to všechno za cenu negativních zdravotních následků. Rovněž steroidový guru, dnes již zesnulý Daniel Duchaine nepovažoval stanozolol, v jakékoliv formě, za účinný steroid[xxi]. Existují ovšem i odlišné názory.

Negativní zdravotní důsledky stanozololu

Jsem si vědom toho, že zastrašovací taktika ohledně  negativních zdravotních účinků anabolických steroidů nefunguje, proto předkládám pouze vědecká těžko zpochybnitelná fakta.

Nevím odkud se vzalo tvrzení některých pseudoodborníků, že stanozolol je méně toxický než jiné 17α-alkylované anabolické steroidy. Skutečně mě irituje, když závažná tvrzení, která mohou mít negativní zdravotní dopad na mnoho naivních čtenářů, vycházející z vědecky nepodložených osvíceneckých příruček, jsou bez skrupulí předkládána veřejnosti po desetiletí. Přitom je zcela irelevantní, kdo za těmito desinformacemi stojí.

Pokud jde o stanozolol, existuje pouze určitý důkaz o opaku. V nové studii vědci porovnávali důsledky podávání fluoxymesteronu, metylandrostenolonu a stanozololu v dávce 2 mg/kg tělesné hmoty po dobu 8 týdnů na funkční kapacitu krysích jater[xxii]. Výsledky ukázaly, že v jistých parametrech byl stanozolol hepatotoxičtější než ostatní dva steroidy, což obzvláště překvapí v případě srovnání s obávaných fluoxymesteronem. Je zřejmé, že podobnou studii nelze realizovat na lidech, a tak se musíme spokojit s údaji, vycházející z pokusu na krysách.

Tak tedy se ptám, z čeho vzniklo tvrzení o nižší toxicitě stanozololu ve srovnání s jinými 17α-alkylovanými steroidy? Připouštím, že někdo může mít menší bolesti jater na stanozololu či lepší jaterní testy než na jiných steroidech. Nevím, bohužel, do jaké míry je tato zkušenost zdravotně relevantní? Jinak to ovšem je pouze jeden z mnoha případů stupidity a diletantství, se kterým se v oblasti dopingu setkáte.

Obecně řečeno, dlouhodobé podávání anabolických steroidů představuje velkou zátěž na játra člověka. Tyto látky vykazují některé charakteristiky endogenních androgenů, ale v dávkách charakteristických pro sportovce mohou představovat xenobiotickou zátěž pro játra[xxiii]. Xenobiotika jsou látky v těle nevznikající, které ovšem ovlivňují organismus farmakologicky, endokrinologicky či toxikologicky. Na rozdíl od testosteronu a jeho esterů, 17α-alkylované steroidy interferují s exkreční funkcí jater u lidí a zvířat[xxiv].

V další novější studii byla krysí játra vystavena in vitro působení stanozololu. Akutní či chronické působení této látky způsobilo drobný až střední zánět nebo degenerativní změny hepatocytů[xxv]. Na základě čeho se uživatel-sportovec může domnívat, že k těmto degenerativním změnám jaterních buněk u něho nedojde?

Na druhé straně podávání stanozololu po dva týdny v dávce 400krát větší než lidská terapeutická dávka neposkytlo žádný důkaz karcinogenní aktivity v krysích játrech[xxvi].

Známý je rovněž negativní účinek orálních steroidů na lipoproteiny. V citované studii výzkumníci podávali po dobu 6ti týdnů 11 silovým sportovcům orální stanozolol v dávce 6 mg/den nebo 200 mg/týdně injekční testosteron enantát. Stanozolol redukoval HDL-cholesterol a HDL2 subfrakci o 33% respektive 71%[xxvii]. Uvědomte si, že šlo o, z kulturistického pohledu, nepatrných 6 mg látky. Testosteron, na druhé straně, snížil HDL-cholesterol o pouhých 9%. Hmotnostní zisk byl podobný u obou steroidů, ale testosteron byl účinnější při potlačení gonadotropinů - nežádoucí účinek.

Minimálně v jednom případě byl stanozolol spojován s manifestací kruté nemoci koronárních srdečních cév-jednalo se o dvouleté užívání tohoto steroidu sportovcem[xxviii].

Závěr

Tento článek je výňatek z mé připravované knihy "Anabolické steroidy v kulturistice". V této knize se pokusím, kromě jiného, objasnit účinky jednotlivých kategorií syntetických anabolických steroidů, SERM a dalších substancí, hrajících úlohu v jejich metabolismu. Současně se budu zabývat mechanismy a teoretickými základy anabolických steroidů, čímž chci odstranit nedostatky, které pronikly do mé prvotiny z roku 1989, vydáno v roce 1991. Ty vyplynuly převážně z převzetí chybných závěrů odborné literatury.

Veškeré mé psaní platí do té míry, do jaké míry platí výzkum a názory ve vědecké literatuře, na který se odvolává. V současné době ovšem dávám zásadně přednost originálnímu výzkumu před různými závěry, které mohou být a jsou často nesprávné či zavádějící. Dnes, v době informační revoluce, nevidím žádný důvod pro přejímání analýz a závěrů, publikovaných jinými osobami, s demonstračními výjimkami.

Literatura:

[i] Wright J. Anabolic Steroids - Altered States. Bookmark Press, Inc. Carmel, Indiana. 1990: str. 34.
[ii] Grunding P. World Anabolic Review. Muscle Books. 1996
[iii] Colgan M. Optimum Sports Nutrition. Advanced Research Press. New York 1993
[iv] Bauman D. A comparison of body a organ weights, physiologic parametrs, and pathologic changes in target organs of rats given combinations of exercise, anabolic hormone, and protein suplementation. Am. J. Sports Med. 1988/16: 397-402
[v] Kochakian C. Definition of androgens and protein anabolic steroids. Pharmacology and Terapeutics B, 1975/1: 149-177.
[vi] Hersberger L. Myotrophic activity of 19-nortestosterone and other steroids determined by modified levatoe ani metod. Proceedings of the society   
[vii] Kochakian C. Anabolic-androgenic steroids: A historical perspective and definition. In: Yesalis Ch. Anabolic steroids in sport and exercise. Human Kinetics Publishers, Champaing, Il. 1993: str. 17.
[viii] Helfman T. Stanozolol as a novel therapeutic agent in dermatology. J Am Acad Dermatol. 1995/33: 254-258.
[ix] Dahlberg E. Regulation of the androgen and glucocortikoid receptors in rat amd mouse skeletal muscle cytosol. Endocrinology. 1981/108: 1431-1440.
[x] Saartok T. Relative binding affinity of anabvolic-androgenic steroids:. Endocrinology. 1984/114: 2100-2106.
[xi] Ellis A. The differential effects of stanozolol on human skin and fibroblast in vitro. Agents Actions. 1994/41: 37-43.
[xii] Bates P. Effect of the anabolic steroid stanozolol on growth and protein metabolism in the rat. Yyyyyyyj yyyendocrinol. 1987/114: 373-381.
[xiii] Falanga V. Stimulation of collagen synthesis by the anabolic steroid stanozolol. J Invest Dermatol. 1998/111: 1193-1197.
[xiv] Falabella A. American Academy of Dermatology 1998 awards for yang investidators in dermatology. J Am Acad Dermatol. 1998/39: 272-273.
[xv] Tingus J. Effect of continuous infusion of an anabolic steroid on murine skeletal muscle. Med. Sci. Sports Exerc.1993/4: 485-494
[xvi] Bates P. Effects of the anabolic steroid stanozolol on growth and protein metabolism in the rat. J. Endocrinology, 1987/114: 373-381.
[xvii] Melchert R. Cardiovascular effects of androgenic-anabolic steroids. Med Sci Sports Exerc. 1995/27: 1252-1262.
[xviii] Masonis A. Effect of the androgenic/anabolic steroid stanozolol on GABA receptor function:GABA-stimulated 36CL- influx and TBPS binding. J. Pharmacol. Exper. Ther. 1996/279: 196-193.
[xix] Masonis A. Direct interactions of androgenic/anabolic steroids with the peripheral benzodiazepine receptor in rat brain. J. Steroid Biochem. Mol. Biol. 1996/58: 551-555.
[xx] Helfman T. Stanozolol as a novel therapeutic agent in dermatology. J. Am. Acad. Dermatol. 1995/33: 254-258.
[xxi] Duchaine D. Underground Steroid Handbook II. HLR technical books, venica 1989.
[xxii] Molano F. Rat liver lysosomal and mitochondrial activities are modified by anabolic-androgenic steroids. Med Sci Sports Exerc. 1999/31: 243-250.
[xxiii] Ishak K. hepatotoxic effects of the anabolic/androgenic steroids. Semin Liver Dis. 1987/7: 230-236.
[xxiv] Soe K. Liver pothology associated with the use of anabolic-androgenic steroids. Liver. 1992/12: 73-79.
[xxv] Boada L. Evaluation of acute and chronic hepatotoxic effects exerted by anabolic-androgenic steroid stanozolol in adult male rats. Arch Toxicol. 1999/73: 465-472.
[xxvi] Ghia M. Assay of stanozolol for tumor initiating and promoting activity in two rat liver foci bioassay. Cancer Lett. 1992/30: 203-209.
[xxvii] Thompson P. Contrasting effects of testosterone and stanozolol on serum lipoprotein levels. JAMA. 1989/261: 1165-1158.
[xxviii] Mewis S. Manifestation of severe of coronary heart disease after anabolic drug abuse. Clin. Cardiol. 1996/19: 153-155.

 

08.08.2000

ročenka

link na ročenku 2002

webhosting

link na Internet Solutions s.r.o.

krátké zprávy

protože jsme provedli malé grafické změny a zaroveň dost zásadní změny v kódu stránek, je možné, že se vyskytnou drobné problémy v zobrazování. Prosíme o informování o těchto problémech. Děkujeme.

zpět hlavní strana